První čtení: Iz 65, 16-25

Základ kázání: Zj 21, 5a–b

 

„Hle, všecko tvořím nové.“ – Zní Boží ujištění.

Stvoření podle těchto slov není jen věcí minulosti. Jde o víc, než kdyby pouze na počátku Bůh uvedl svět do chodu a dál už se o něj nestaral – jako kdyby jen natáhl hodinový strojek a pak nechal hodiny už jen běžet. Ježíš říká: „Můj otec pracuje bez přestání“. Bůh, který zůstává tajemně přítomný v srdci svého stvoření, v něm pořád skrytě pokračuje. I tady a teď. Obnovuje tvářnost země. „Hle, všecko tvořím nové.“ Ujišťuje nás.

Jaký má u Boha význam slovo „nové“?

Jak moc se jeho pojetí liší od našich představ o novém a starém?

Zrovna jsme překročili práh Nového roku. Ale znamená Silvestr opravdový předěl? Nesnažíme se spíš jenom přehlušit hlukem oslav a ohňostrojů problémy, které se s námi táhnou dál? Přechod do jiného letopočtu v nás sice může oživit naději, že se věci změní… Proto si lidé dávají novoroční předsevzetí. Ale už jejich křehkost dosvědčuje, že potřebujeme hlubší proměnu než jenom změnu data.

Hospodin podle Zjevení Janova netvoří nové jen jednou za rok. Tvoří nové každým okamžikem. A netvoří jenom příležitosti pro další předsevzetí. Tvoří všecko nové. Takže nám nemusí jít jen o jednotlivá předsevzetí, které však máme problém dodržet, pokud se sami v jádru nezměníme. My celí se můžeme navracet do proudu věčné Boží přítomnosti. Odevzdat se jí se vším, co k nám patří.

Další věc je, že časové předěly jako Nový rok nebo třeba narozeniny nevzácně vyvolají i znepokojení. Při pomyšlení, jak nemilosrdně čas ubíhá a že jsme už zase o rok starší… V takovém rozpoložení si příchod příchod toho nového tolik neužijeme. Spíš naopak – litujeme ztraceného času. Avšak Boží slovo odpovídá milosrdně i na takto znepokojivé pocity. Podle Božího slova se totiž my sami v Kristově Duchu stáváme předvojem nového stvoření. Apoštol Pavel píše přímo: „Kdo je v Kristu, je nové stvoření.“ Nebo: „A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.“

Ujištění, že se den ze dne obnovujeme, zní slibně. Ale vyvolává také další otázky. Znamenají slova o novém stvoření především tolik, že Bůh vyrábí pořád další a další nevídané věci, které tady nikdy nebyly? Anebo že své stvoření obnovuje, jako když třeba kompletně zrekonstruuješ dům? Možná, že platí dokonalá kombinace obojího. Chrlit pořád jen další věci jak Baťa cvičky, aniž by byly uvedeny do vztahu k těm předešlým – to by bylo trochu povrchní. Takové jednání bychom čekali ještě od módních návrhářů… Ale Stvořitel celého vesmíru zajisté zmůže větší divy. Ale na druhou stranu – ani věčná rekonstrukce by nám asi nestačila. Kdyby někdo jen opravoval staré věci, žil by pořád jen včerejškem. Ale Bůh tvoří všechno nové. Nové spojení s minulostí. I novou budoucnost.

V současnosti nás může unavovat, jak se na nás čím dál rychleji valí další a další výdobytky bez kloudných spojitostí s minulostí. Člověk si ani nevšimne loňského trendu a už ho nahradí jiný. Několik let starý televizor už nechytí digitální signál. A na novém počítači už nefunguje tiskárna, do které člověk investoval nedávno. Umělá inteligence požírá sama sebe. A teenagery přepadá pocit, že jejich dědečkové a babičky už ničemu nerozumí. Hospodin však tyto propasti nekonečně přesahuje. A vytváří mnohem širší a hlubší propojení mezi minulostí a budoucností. Pod jeho vedením se neztratíme ani v chaotické přítomnosti.

Už první kapitola Bible líčí stvoření tak, že Bůh vnáší svým slovem smysl do nesourodého chaosu. Nejde jen o to, že by Bůh udělal něco z ničeho. Jde o to, že uspořádá doposud nesmyslnou skutečnost tak, aby se v ní dalo žít. A velmi dobře žít. Tam, kde zela jen tma nad propastnou tůní, budiž světlo. Tam, kde rostla jen divočina bez ladu a skladu, Bůh přivádí člověka, aby ji obdělával a střežil. Tam, kde to člověk jen pohnojil a zničil, Bůh zasazuje i takhle špatné příběhy do nový souvislostí. Ve Starém zákoně se slova o novém stvoření spojují s vyvedením Božího lidu k zaslíbené budoucnosti ve chvílích, kdy už žádnou budoucnost neměl. Bůh provází své milované pouští, kde nevedla žádná cesta. V Ježíši Kristu nové stvoření vrcholí, když se i nejabsurdnější smrt proměnila v bezedný zdroj života.

A tohle podivuhodné dění neustává. Čekáme na jeho dovršení na konci věků. Ale Boží ujištění: „Hle, všecko tvořím nové“ nás přímo tady a teď vtahuje do děje.

Jaké podoby mohou ta slova dostávat v našich životech?

„Hle, všecko tvořím nové“. Jde už jen o zázrak stvoření vůbec… Existuje tak rozmanitý svět, i přestože logičtěji by nemuselo existovat nic. Existujeme i my. I když ani to není vůbec žádná samozřejmost. Kdybychom si tu bezprecedentní mimořádnost existence připustili naplno, do smrti bychom se nestačili divit.

„Hle, všecko tvořím nové“. Můžeme také stále znovu prožívat, jak Bůh tvoří svým slovem nás. Boží slovo nás stále znovu oživuje. Tvaruje. Formuje. Jsme mistrovsky hněteni z nepoddajné hroudy hlíny.

„Hle, všecko tvořím nové“. K tomu patří též zrod dalších možností skrze Kristovo odpuštění a smíření. Dostává se nám nového pohledu na sebe samé. A také na druhé lidi ve světle Kristova přijetí. V hojivé moci Kristovy přítomnosti přerůstáme svou minulost, a tak se stáváme novými lidmi. Dostáváme novou odvahu uvidět se i sebekriticky. Ale ne sebesžíravě. Ve světle Kristova pohledu můžeme nazřít také, že naše životy jsou mnohem krásnější, než by nás kdy napadlo.

„Hle, všecko tvořím nové“. Ruku v ruce s tím dostáváme i novou víru. Novou naději. Novou sílu, jejíž zdroj vytryskne někdy i úplně na dně… A v Boží moci též můžeme přijmout i předtím neznámé životní výzvy – pokud nás osobně zastihnou. Včetně těch, na které bychom se podle svých předešlých představ nehodili. Anebo bychom si na ně vůbec netroufli. Ale najednou jsme pro ně jako stvořeni.

„Hle, všecko tvořím nové“. To Boží ujištění nám může dodat i nebývalou odvahu být sami za sebe. Pokud Bůh stále tvoří nové, nemusíme za každou cenu snažit připodobnit nikomu jinému. A neměli bychom míjet svou vlastní jedinečnou cestu. Náš Bůh sám o sobě říká: „JSEM, KTERÝ JSEM“. A my jsme v jeho nebývalém bytí. Tvůj život nežil nikdo jiný před tebou. A nebude ho žít nikdo jiný po tobě. Bůh také přímo tobě dává všecko k dispozici – úplně začerstva.

„Hle, všecko tvořím nové“. V Bibli se tato slova pojí také s vizemi příchodu vytoužené budoucnosti, k níž patří vítězství spravedlnosti. A ukončení nesmyslných koloběhů bolesti, zoufalství, útlaku, smrti. A definitivní vysvobození od hříchu. Jak je psáno ve Zjevení Janovu ve verších dnešnímu čtení předcházejících: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“ Nám asi tyto přísliby připadají dosud tak bolestně nenaplněné… A přece patří k vyhlídkám, které si toužíme v hloubi duše přivlastnit. Mahátmá Ghándí řekl: „Buď sám tou změnou, kterou chceš vidět ve světě.“ Jsme k tomu nově tvořeni moci toho, u koho není nic nemožné.

 

Slovo poslání: Ef 4, 22-24