cce-chomutov

„Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné; když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven. Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“

(Mt 13, 47-50)

Síť zahrnující všechno možné – taková slova jsou aktuální jistě i před sborovým shromážděním. A vůbec, když uvažujeme o různých společenstvích setkávajících se ve víře, naději, v lásce Boží… Hluboká, široká, nezměrná je jeho náruč. Zachytí každého, kdo zrovna připluje do cesty. Každého, kdo se přimotá. Vytahuje nás jako záchranná síť. Vyprošťuje nás z vod, v nichž se beztak žít nedalo. Funguje též jako předivo nových vztahů. Sbližuje nás náhle s těmi, s nimiž bychom se jinak zpovzdálí obepluli – anebo ze značné dáli. Nyní nám je sice pospolu poněkud těsno, ale prožíváme též hřejivou blízkost. Již žádné osamělé brázdění nedohledných oceánů! A jde také o síť ryboloveckou: Uloví nás pro záležitosti, které jsme si sami nenaplánovali.

Síť, která zahrne všechno možné… Stvoření různého původu. Různého charakteru. Různých možností, nemožností, omezení. Různých talentů. Různé slabosti či síly. Různé etnické příslušnosti. Různých životních příběhů. Různé lehkosti či tíhy. S různým estetickým vkusem. Různých pojetí zbožnosti. Z nejrozmanitějších křesťanských denominací. Od akvarijních rybiček po plejtvákovce šedého.

Síť, která se spustí do moře… Neválí se jen celé dny na prosluněné pláži. Leckdy se ocitne v neznámých, bouřlivých, znepokojivých vodách. „Zajeď na hlubinu“, vyzval Kristus už onehdy… I když zajisté ne všichni z nás jsou vytaženi ze dna Mariánského příkopu… Někdo jak neonka spontánně prozáří kolektiv. I těchto lidí je potřeba. Leč setkáváme se také my pocházející z vodstev neútulných. Opravdu žádný osud není tak těžký, aby síť království Božího protrhl! A proto ani naše církev nemusí nikoho vyvrhovat předčasně. Brázdíš-li někdy palubu jako sebejistý rybář dostávající nauzeu při pohledu na to, co všechno bylo vyloveno, může se také stát, že přepadneš přes zábradlí dolů ty.

Až kompetentní andělé oddělí zlé od spravedlivých. Je ovšem důležité, že i když síť zahrnula všechno možné, k tříbení dojde! Není to lhostejné, jak tady proplouváme. Poměry království Božího proměňují i dravce, když je přijme. Leč nekajícně zlý se jen raduje, kolik ryb se mu náhle připletlo do cesty, požírá je a neřeší, že se síť čím dál víc stahuje. Neřeší, že nastal obzvláště naléhavý čas… Kdyby se ovšem zarazil, posmutněl, zvolal: „Pane, vždyť já jsem ubohý dravec, smiluj se nade mnou!“ U Boha není nic nemožné: Protáhne velblouda uchem jehly, vlk si bude hrát s beránkem, žralok bude jíst plankton… Aniž by přišel o vlastní důstojnost!

My sami nedovedeme veškerá tajemství směřování království Božího postihnout. Fakt, že zlé od spravedlivých oddělí nakonec andělé, je útěšný. My nejsme ti, kdo by museli rozhodovat. Neleží na nás taková tíha. Člověk sám je někdy vyloženě zmatený, když rozsuzuje druhé… A zdaleka ne vždy trpělivě vyčká, až se skutečnost ukáže ve všech nuancích. Potkáme třeba kohosi, kdo vypadá jak démonický had – a nedojde nám, že je to úhoř. Anebo ostře rýpeme do bližního s charakterem ryby fugu, až bližní otráví všechny v okolí… Přestože bychom spolu bývali mohli plout harmonicky… Anebo zlomíme nad bližním hůl usuzujíce, že působí nanicovatě až plevelnatě, a nevyčkáme nejbližší stovky let na korálové útesy… Podobných přehmatů můžeme způsobit více. Jedině andělé nabývají dostatečného přehledu o tom, jak společenství v posledku roztřídit.

Rezultát „tam bude pláč a skřípění zubů“ nezní chlácholivě. Bylo by ovšem lehkomyslné jej oslyšet. Život je smrtelně vážný. V první řadě k nám nyní doléhá otázka, jak žít, abychom nakonec nemuseli zaplakat. Abychom nakonec nemuseli skřípět zuby. Jinak než po nás potopa. Jinak než jako cunami. A jestliže jsme až doposud brázdili především oceány slz… U Boha není nic nemožné. Osobně nám setře každou slzu z očí. Jestliže se mu opravdu se všemi jeho možnostmi odevzdáme… Pak nás ta vztahová síť nezklame…

Zpráva staršovstva o životě Farního sboru ČCE v Chomutově v roce 2016

Milé sestry, milí bratři,

pojďme se společně ohlédnout za rokem 2016. Jde o první rok, který sbor strávil společně se svým novým kazatelem Filipem Němečkem.

Nedělní bohoslužby zůstaly nadále středem našeho sborového života. V Chomutově se konaly každou neděli a v Klášterci nad Ohří také dosti pravidelně, kdykoli se sešlo dost lidí. Průměrná účast byla 18 lidí v Chomutově a 10 v Klášterci nad Ohří. Vyvrcholením bohoslužebného života je vysluhování večeře Páně, jež u nás probíhá jednou měsíčně. Pokud jde o službu slova, většinou kázal Filip Němeček. Měli jsme zde však možnost přivítat i našeho administrátora Mariana Šustáka, dále naše bývalé kazatele prof. Jaroslava Vokouna a Jaroslava Vettera. V rámci ekumenické spolupráce zavítal Jan Matoušek z Církve adventistů sedmého dne. Dále u nás kázali evangeličtí faráři Petr Čapek, Mikuláš Vymětal a student evangelické teologie Jiří Kučera. Čtené bohoslužby vedla Libuše Weissová.

Ekumenické bohoslužby se konaly v průběhu roku tři. V rámci Aliančního týdne modliteb proběhly tradičně spojené bohoslužby s Církví bratrskou. Na Velkopátečních bohoslužbách s námi spolupracovali místní zástupci Církve adventistů sedmého dne, Církve bratrské, Církve Československé husitské a Křesťanského společenství. Mimoto u nás proběhla komorní ekumenická „půlnoční“.

Mezi další pravidelné aktivity patří nedělní škola pro děti, která se konala přibližně dvakrát měsíčně. Biblická hodina probíhala v Chomutově jednou týdně, v Klášterci nad Ohří příležitostně. Mimonedělní katecheze dětí se odehrává jednou za čtrnáct dní. Na tato setkání dochází tři věrné děti různých věků – zajisté bychom uvítali posily.

Filip Němeček začal pořádat jednou týdně duchovní setkání pro lidi s duševním onemocněním v Klubu Esprit, spadajícím pod spolek Masopust. A rovněž jednou týdně dochází jako duchovní do azylového domu pro matky s dětmi v Jirkově. Mimoto náš sbor pokračuje ve spolupráci s Diakonií ČCE – Střediskem sociální pomoci v Mostě; v roce 2016 se jednalo především o základní podporu formou potravinových a finančních sbírek.

Na půdě našeho sboru se pravidelně schází i trubačské seskupení Consonare. V první půli roku 2016 zde ještě působil pěvecký sbor Paškál, který později bohužel svou činnost ukončil. Zpěváci postrádali především sbormistra. Trubači Consonare by rovněž uvítali posily.

Všestranně otevřená byla naše modlitebna o Noci kostelů; vedle duchovního zastavení zde probíhal bohatý (a rovněž ekumenický) hudební program, a navíc jsme v rámci tradičního historického okénka tentokrát vzpomněli osobnost Jeronýma Pražského.

V našem sboru se vloni odehrálo hned několik divadelních představení. Soubor Buchty a loutky prezentoval loutkové divadlo pro děti. Ochotnické uskupení Teď, Nádech a Leť experimentální divadlo, jehož scénář vycházel z reálných příběhů syrských uprchlíků. V prosinci zde tento soubor odehrál také hudební a minimalisticky divadelní představení Písně adventní. Každoroční divadelní vystoupení členů našeho sboru (dětí i dospělých) proběhlo na akci Vánoční punč.

Na Vánočním punči rovněž zahrálo hudební těleso Schola Specialis Familiae. Mimoto v adventním období proběhl koncert Slávka Klecandra.

Mezi další akce, které zde proběhly, patřila Beseda o duševních nemocech a spiritualitě, přednáška prof. Jaroslava Vokouna Jak Bible utvářela dějiny lidstva a originální literární festival Kostelní vědomí…

A protože se s Boží velikostí setkáme nejen vevnitř, konali jsme i sborové výlety do přírody…

Příznačnou tečkou se stalo setkání zvláště pro osamělé v noci ze 31. 12. 2016 na 1. 1. 2017.

Jsme vděčni za všechny tyto akce a za všechna setkání, a to ne jenom těm, kteří je připravovali a jakkoliv se podíleli na jejich průběhu, ale i těm, kdo se jich účastnili jako hosté. Je důležité, aby vše, co se zde děje, bylo pro oslavu našeho Pána, ale i pro radost lidem. Toužíme po tom, aby sbor sloužil jako centrum otevřeného a hodnotného setkávání různých lidí, i z velmi vzdálených okruhů – v Duchu Kristově…

Na místě je také poděkovat všem, kdo se podílejí na chodu celého sboru, a to i zdánlivě prostými službami, jako je hudební doprovod, čtení evangelia, úklid, příprava pohoštění či zalévání květin. Nedocenitelné je například vedení nedělní školy – škoda, že ne vždy zavítá dostatek dětí, jež by se z tohoto programu mohly těšit. Děkujeme také všem, kdo nenápadně či anonymně navštěvují druhé členy sboru. Přejeme mnoho požehnání vůbec všem, kdo jakkoli vnášejí energii evangelia do všedních dní – byť skrytými způsoby.

Zvláštní poděkování patří dlouholeté pokladní Jaroslavě Nýznerové, která letos ze své funkce odstoupila. Převzala ji Ladislava Nosálová, jíž tímto děkujeme rovněž.

Nesmíme zapomenout poděkovat přispěvatelům saláru. Jde o podstatnou část příjmu našeho sboru. V době, která brzy nastane, budeme do velké míry odkázáni na tuto štědrost.

Z technických informací je nutné zmínit, že aktuálně pronajímáme všechny byty ve sborovém domě. V minulém roce proběhly pouze nutné opravy či údržby sborového domu.

Soustavně pracujeme na doplňování a kultivaci sborové knihovny – můžete ji využívat. Objevují se zde již i první křesťanské tituly v romštině.

I přes obvyklé starosti a nenápadnost mnoha sborových aktivit se můžeme těšit z toho, že zde spoluutváříme tělo Kristovo. Slavnější úlohu si vlastně představit nelze… Kéž svítí naše světlo před lidmi, kéž proniká i do nejtemnějších míst.

Posted in Nezaradené |

Comments Closed