První čtení: Sf 3, 14-20

Základ kázání: Fp 4, 4-7

Adventní čas je znamením příprav na druhý Kristův příchod. Nejen o adventu jej vyhlížíme. Čekáme na něj spolu s křesťany všech předešlých generací. Kdy už Pán konečně přijde? Bude to ještě dnes večer? Nebo za 20 let, v nějaké konkrétní datum? Nebo to potrvá dalších několik tisíc let? Nevzdal to náhodou mezitím úplně? A když dosud nepřišel, může se zdát, že zůstal nedozírně vzdálen. V lepším případě kdesi na druhém konci vesmíru. Když ovšem místo: „Pán přijde“ řekneme: „Pán přichází“, zní to už zase jinak; Přichází mezi nás neustále. Vchází a prochází. Necouvá nazpět. Naplňuje náš svět jako připravený pohár. V poslední den jej naplní po okraj. – Ale někdo by také při představě přicházení opět mohl zapochybovat: Co když je pohár naší současnosti zatím téměř prázdný? Co když o trochu více Kristovy přítomnosti pocítí až následující generace? Věta: „Pán přijde“ může tedy vyvolat pochybnost: „Toho se snad ani nedočkáme.“ A věta: „Pán přichází“ může vyvolat pochybnost: „Zdá se, že přichází z veliké dáli; zatím jen neznatelně k nám nakročil.“ Do podobných pochybností však znějí další Kristova slova: „A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ Ježíš to přislíbil svým učedníkům vzápětí po vzkříšení. A nyní píše apoštol Pavel křesťanům do Filip: „Pán je blízko.“ Pán je nám důvěrně blízko. Pán je nám blíž, než my sami sobě – lze dodat.

Ptal jsem se jedné ženy, co jí ten motiv nečekané blízkosti připomíná. Zavzpomínala na všední událost, která se nedávno odehrála u ní doma. Její děti se vrátily ze školy, zatímco ona spala v ložnici. Do ložnice však děti nevkročily. Poradily si v ostatních místnostech bytu jakž takž i bez máminy pomoci. Zanedlouho se ovšem matka probudila a z ložnice vyšla. Děti radostně zvolaly: „Jé, mami, ty jsi tady! My jsme mysleli, že tady ještě nejsi!“ Zjevně jim spadl kámen ze srdce.

Věřím, že s Kristem nakonec prožijeme podobně radostné shledání. Přestože Vzkříšený Kristus nespí; Spíš my občas bloudíme jak náměsíční. Jen kvůli zbloudilosti světa nás mohou zmáhat pocity Kristovy nepřítomnosti. Kvůli zmatenosti světa člověka napadnou otázky: Kam se tento svět řítí? Cožpak na něj Bůh zapomněl? Ale co když nám jednou až vyrazí dech prozření, jak mocně je Kristus celou tu dobu přítomen uprostřed našeho světa? Jakoby v nejdůvěrnějším pokoji celého domu. Co když dlí Pán celou dobu u nás doma, zatímco my pobíháme zmateně okolo, a proto jsme ho nenašli? Co když je problémem tohoto světa – nikoli Kristova nepřítomnost, ale spíš to, že svět není přítomen na svém místě? Věřím, že jednou se konečně najdeme. A pak se jako ty děti zaradujeme, až Nejmilejšího spatříme přímo u sebe. Až k tomu konečně dojde, zvoláme také: „Jé, ty jsi celou dobu tady! A my jsme mysleli, že tady ještě nejsi!“ A spadne nám kámen ze srdce.

Možná se při tom pomyšlení už začínáte radovat nyní. A jakožto lidé věřící věřte, že nejde o chlácholení se líbivým snem. Radost při pomyšlení na Kristovu blízkost je opravdová. A navíc žádoucí! Nejenže smíme, ale měli bychom si ji dovolit. Vždyť v jejím Duchu provolává apoštol Pavel: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!“

Přestože člověku není dvakrát do skoku, slova o radosti v Pánu platí i pro něj. Přestože se někdo projevuje jako naprostý introvert, a nepotřebuje rozjásaně poskakovat, nechť pookřeje tiše. I kdyby člověka potkaly nejhorší tragédie, slova o radosti v Pánu neztratí význam ani pro něj.

Radost v Pánu je ta, která není z tohoto světa. Nic na světě ji tedy nemusí zničit ani překazit. S radostmi z tohoto světa se nevyčerpává. Narozdíl od zdejších pomíjivých štěstí nezmizí. A nevyčerpá se ani s neštěstími. Nekončí, neboť je nekonečná. Zůstává spojená s pokojem převyšujícím každé pomyšlení. Souvisí s tím, co Kristus řekl před svým ukřižováním: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám.“ Radost a pokoj, jež nepocházejí z tohoto světa.

Člověk může být i k smrti smutný, a přesto si zároveň tu neobvyklou radost uchovat. Člověk může projít i vyhořením, a přesto v něm ta radost povstane jako fénix z popela. Člověk může mít dokonce pocity prohraných bitev či celoživotního zápasu, a přesto tu radost pocítit všemu navzdory. Svěží a čerstvý vzduch odjinud. Mohutný protivítr do schlíplých plachet na vlnách rozbouřené současnosti. Protiproud Kristovy přítomnosti.

Pán je blízko. Pán je nám dokonce blíž než naši blízcí – a miluje nás ještě více. Pán je nám navíc blíž, než jsme si sami, jak už bylo řečeno – a rozumí nám lépe, než jak sami sobě rozumíme. Pán je nám blíž než naši největší nepřátelé – přestože někdy myslíme častěji na ty, s nimiž si nerozumíme, než na něj. Pán se k nám stále přibližuje víc než naše hříchy, které nás od něho vzdalují. Pán je nám blíž než právě přítomné problémy. Pán je nám blíž než nejbližší hrozby budoucnosti, kterých se bojíme. Pán je nám blíž než lákavé plány, i když nás mnohdy přitahují více. Pán je nám blíž než stíny minulosti, které nás doposud pronásledují. Pán je blíž než krásné, ale nedostižné včerejšky, po kterých se nám stýská. Pán je nám blíž než naše nemoci a bolesti. Pán je nám blíž než štěstí, zdraví. Pán je nám blíž než naše nedostatečná víra a naděje. Pán je zde přítomen mocněji než nedokonalost naší lásky – stále lze čerpat z jeho pramenů. Pán je nám blíž než vlastní nejpevnější opory a jistoty. Pán je nám blíž než všechny tak zvané berličky, přestože jeho přítomnost chvílemi připomíná prázdnotu. – O Nepřítomnost berliček se opře jen odvážný člověk, věřící, plný důvěry. Prázdnota plná Kristova Ducha budiž věřícím nejvšudypřítomnější oporou. Pán je nám blíž než prázdnota. Pán je nám blíž než všechny naše protichůdné představy o něm. Pán je nám blíž než naše zkreslení jeho slov. Pán je nám blíž než všechna naše nepochopení či částečná pochopení jeho vůle. Pán je nám blíž než teologické nauky a dogmata, kvůli jejichž náročnosti si někdy připadáme jako druhořadí věřící… Pán je nám blíž než faráři a jáhnové. Pán je nám blíž než ostatní věřící, a to i ve chvílích, kdy naznačují, že si Boží blízkost třeba ani nezasloužíme.

Kristovu blízkost vyjadřují třeba také slova starého irského požehnání:

Pán ať je před vámi, aby vám ukazoval správnou cestu.
Pán ať je při vás, aby vás mohl brát do své náruče a chránit vás.
Pán ať je za vámi, aby vás bránil před záludností zlých lidí.
Pán ať je pod vámi, aby vás zachycoval, když padáte
a aby vás vysvobozoval z pasti.
Pán ať je ve vás, aby vás utěšoval, když je vám smutno.
Pán ať je kolem vás, aby vás obhajoval, když na vás útočí.
Pán ať je nad vámi, aby vám žehnal.
Amen.

Slovo poslání: Kristus říká: J 14, 18-22