První čtení: Žd 11,1-6 + 31n

Základ kázání: Sd 13-16

 

(Kazatel: Marian Šusták)

 

Mezi velké a důležité postavy víry je zahrnutý i Samson. – Abrahám Izák, Jákob anebo Mojžíš, to chápeme, ti stáli na počátku formování Božího Lidu. Ale Samson?… Je to zvláštní postava. Proč je jmenován mezi těmi pozoruhodnými osobnostmi? 

Dnešní neděle se jmenuje Reminiscere – Rozpomeň se!… Kdo říká reminiscere? A ke komu se obrací volající těmito slovy? Někdy je to Mojžíš, kdo vyzývá svůj lid, aby se zamyslel nad sebou, aby si vzpomněl, rozpomněl se na to, jak ho Hospodin vedl a zachraňoval… Ale většinou se jedná o volání člověka k Bohu. O volání ve veliké nouzi. Jde o prosby o slitování.

Tak prosí například král Sidkijáš po tom, co mu prorok oznámí jeho blízký skon. Ta modlitba je velmi naléhavá, velmi emotivní. Není se čemu divit. Nikdo nechce slyšet o tom, že brzy zemře. /V případě tohoto krále Bůh prosbu vyslyšel a Sidkijáš dostal přidáno 15 let. 

Rozpomeň se na svůj lid Bože, rozpomeň se na své milosrdenství – tak často volá i žalmista. A těmito podobnými slovy se obrací na Hospodina i zmíněný muž víry Samson.

Kdo byl Samson, co o něm víme? Samson se objevuje v knize Soudců. Ženě Manoacha se zjeví Boží posel a oznámí jí nečekanou novinu. Bude mít dítě, bude mít syna… Na tom by nebylo až tak nic moc zvláštního, kdyby… Kdyby Manoachova žena nebyla neplodná. A to je pro naše přemýšlení podstatné. Znamená to, že hlavním činitelem v některých kritických zlomových okamžicích je Hospodin. Není to ani poprvé ani naposled. Známe to z Bible.

Sára pro svůj pokročilý věk už dávno nemohla rodit a přesto to Hospodin dal. Narodil se Izák. – Proč? Přes Izáka Bůh sám vedl linii svého lidu a lid rozmnožil, tak, že ho bylo jako písku na mořském břehu. 

Další příklad. Neplodná a nešťastná Chana dostala zaslíbení, že se jí narodí syn. A opravdu, Elkána a Chana měli spolu Samuela. Proč? V té době, pro nevěru lidu „bylo slovo Hospodinovo vzácné“. Samuel je povolán, poslán do situace proto, aby slovo od Boha ctil a pak je vyřizoval Izraelcům… Samuel byl od narození zasvěcen Hospodinu. A když vyrostl a stal se soudcem a spravoval /soudil/ Boží lid až do prvního krále. 

/O Josefovi a Marii v Novém zákoně asi není potřeba moc mluvit. Dřív než byla oddána Josefovi, shledalo se, že je těhotná. Naplnila se předpověď Izajáše proroka: „Aj, dívka počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel, S námi Bůh… Josef se zalekne, ale anděl Páně mu řekne: „Josefe, neboj se přijmout Marii za svoji ženu. Neboť, co je v ní počato, je počato z moci Ducha Božího“… Přišel čas a Bůh dal světu Mesiáše. Bez rozhodnutí lidí, bez lidského přičinění…/ 

Boží posel nyní, jak to čteme tedy v knize Soudců, oznámil Manoachově ženě, že bude mít dítě a že to dítě bude od narození Boží zasvěcenec. 

Musí zachovat maximální střízlivost, břitva se nesmí dotknout jeho hlavy. Dostal jméno Samson /hebrejsky Šimšon- Sluníčko. / A kniha Soudců uvádí: „On začne vysvobozovat Izrael z moci Pelištejců… A Bůh mu požehnal.“

První co Samsonu udělá v dospělém věku je, že se zamiluje do hezké děvy z nepřátelského tábora. On, nazírejec, který si měl držet daleko od těla všechno nečisté a Bohu cizí, si bere Pelištejku!… Divíme se, že ho nikdo a nic nezastavilo. Ani rodiče ani nějaké Boží varování. – Dobrá volba to být nemůže. /Neznáme to ze svých životu? Navenek se nic neděje,nikdo nic neříká. Jen nějaký trochu divný pocit v žaludku./ 

Svatební veselí trvalo podle tradice v Izraeli sedm dní. Nevěsta zde má skupinu družbů. – Připravují zábavné hry, dávají hádanky. Těžkou hádanku pro změnu dá pelištejským hochům sám Samson.: „Ze žrouta vyšel pokrm, ze siláka vyšla sladkost“… Co to je? Kdo prohraje platí! Sázka je o 30 svátečních oděvu.

Kde to vzít? Pelištejci mají strach. Samsone je příliš silný nepřítel. A tak vyhrožují nevěstě. Nezískáš odpověď? – bude po tobě, vše tady lehne popelem.“ Samsonova žena prosí, pláče, dotírá. Nakonec Samson ženským zbraním podlehne, hádanku prozradí.  – „Co je silnější než lev, a co je sladší než med?“ 

Když to družbové uhodnou, Samson se rozzuří. Říká : „Neuhodli byste to, kdybyste neorali mojí jalovicí.“ A pak, jak čteme, přijde něco, co nás velmi zarazí. „V tom se ho zmocnil duch Hospodinův.“ Odešel a pobil 30 mužů. Vzal jim oblečení a dál vítězům sázky…

Po této úvodní části přichází zápletka další. Samson oslí čelistí pobije 1000 nepřátel. A to všechno je uvedeno slovy, že „duch Hospodina začal Samsona ponoukat v danovském tábořišti.“ – Je to zvláštní, pro nás až nepochopitelné. Ale co naplat. Dozvídáme se tak o prvních znameních pro Izrael, že v Samsonovi přichází pomoc v zápase proti pelištejskému útlaku. – A aby toho nebylo málo, příběh pokračuje tím, že se Samson zamiluje do Dalíly.

Říká se, že láska je slepá. Ale že někoho může zaslepit až tak jako Samsona, to už nám nejde do hlavy. – Proč ho nikdo a nic nevaroval? Ani rodiče, ani Hospodin, ba ani nedávná špatná zkušenost s jinou Pelištejkou!

Nyní Samson prožívá blažené chvíle se svou milou a nic zlého netuší. 

Čím to je, že člověk je někdy takový mezek? Musí to tak na tom Božím světě být, že se řítíme stále znovu a znovu do pasti?… Možná jo,

možná ne. Nevíme. Je to záhada. Ale ještě větší záhadou je to, že se to všechno děje u Samsona. Vždyť to byl Boží zasvěcenec! Jen čteme, že ho v té danovské zemi „ponoukal Hospodin“. – K čemu ho ten duch Hospodinův vlastně ponouká? 

Samson, jak jsme říkali, nic zlého zatím netuší. Je klidný. Nervózní jsou ale Pelištejci. Samuel je pro ně nejvyšší nebezpečí. Proto tlačí na Dalílu, aby z něj nevyloudila tajemství jeho titánské síly. Dokonce jí slíbí vysokou odměnu. 

Dalíla se snaží. Zkouší všechno možné. Je vytrvalá a je neodbytná. Samson nejdřív jakoby ze hry blafuje. Dostali by mě, „kdybys mě spoutala syrovými houžvemi“… Nebo – „Kdybys mě spoutala novými pevnými provazy“. – A potřetí: „Kdybys sedm pramenů mých vlasů vetkala do osnovy“. 

Dalíla to nevzdává. Vždy to zkusí tak, jak ji její milý navede. Pokaždé zvolá: „Samsone, Pelištejci jdou na tebe!“ Ale Samson se oklepe a pouta spadnou jako nítě. Dalíla je vytrvalá. Tím, kdo tu hru na schovávanou nakonec opravdu vzdá, je sám Samson. Podlehne tomu otravnému žadonění a vše prozradí. Stačí oholit vlasy a jeho síla zmizí. 

Stane se. Vlasy padnou na zem a Pelištejci Samsona v mžiku spoutají. Vypíchnou mu oči a svážou řetězy. Z hrdinného zachránce se stává slepý ponížený ubožák. Otrok, který v mlýnici mele obilí. A slouží nepřátelskému lidu jako hračka při náboženských rituálech a kultických orgiích. Avšak jak mu začínají dorůstat vlasy, postupně se obnovuje jeho síla. 

Závěr vyprávění popisuje situaci na jedné velké náboženské slavnosti. Dům – spíše velkolepý chrám – byl plný lidi. Sešla se zde všechna pelištejská knížata. I na střeše byly tisíce lidí. Oslavovali Dágona, volali a jásali: „Náš Bůh nám vydal do moci našeho nepřítele, pustošitele naší země, který mnohé z našich pobil!“ V radostném náboženské vytržení zatoužili po Samsonovi, aby ho ve jménu svého božstva znevážili a zneuctili.

Samson byl slepý, ale věděl o sloupech, které podpírají střechu. Řekl sluhovi. „Nech mě, abych ohmatal sloupy a opřel se o ně“. Pak nahmatal podpěrné pilíře. – A volal k Hospodinu. A řekl to, o čem dnes přemýšlíme. Volal to své Reminiscere!… Ještě jednou a naposled: „Panovníku Hospodine, rozpomeň se na mne!“. „Rozpomeň se na mne a dej mi, prosím, jen ještě tentokrát sílu, Bože, abych mohl vykonat pomstu nad Pelištejci za svoje oči!“ A dodal: „Ať zahynu zároveň s Pelištejci!“ Napnul sílu a strhl sloupy. Dům se zřítil a pohřbil knížata i všechen lid. Umíraje usmrtil víc nepřátel, než jich pobil, když ještě žil… Bible pak jen připojí: „Soudil Izraele dvacet let.“

Je to zvláštní příběh. – Zvláštní život, zarážející konec.

Je to prohra? Nebo vítězství? A muselo to tak být? Musel tento zvláštní hrdina zemřít?…Těžká otázka.

A museli zemřít obránci Masady, v čase, kdy Titus dobýval Jeruzalém? A musel zemřít Ježíš?

Odpověď se hledá těžko. Víme jen, že se Samson obětoval a věříme, že ani jeho oběť nebyla zbytečná. Obětoval se se jménem Hospodinovým na rtech a stal se svědkem víry. Samson /Sluníčko/ měl zasvítit do temné situace Božího lidu. Dnes se jeho světlo prodírá k nám. Zemřel, ale ještě mluví. Amen.