První čtení: Ž 25, 1-11

Základ kázání: Mt 15, 21-28

 

Kazatel: Marian Šusták

 

Perikopa na jednu z postních nedělí je oddíl z Matouše 15, o žene z okolí Týru. Tato neděle má jméno Reminiscere.

Reminiscere. – To slovo vlastně dobře známe. Často používáme termín reminiscence – ohlédnutí, vzpomínání; vzpomenutí události, která minula, ale která nám stále něco říká. Je to důležité zvlášť v životě víry a obzvlášť tehdy, když procházíme nějakým sevřením, sklíčeností… Tehdy je dobré, ba víc než dobré, vybavit si dřívější Boží pomoc. Myslet na někdejší Boží potěšení, posílení a ochranu, které se nám dostalo. Připomínáme si těžké období a ovšem i to, že jsme jím prošli – i když se nám uprostřed toho trápení po nějakou dobu zdálo, že je to nad naše síly. Ale zkouška skončila a my jsme ji s Boží pomocí zvládli…

K takovému rozpomínání, k takové reminiscenci, nás vyzývá i Písmo. U Izajáše proroka jsme četli, jak Pán Bůh povzbuzuje svůj lid – unavený a už téměř bez naděje. „Proč říkáš, Jákobe, proč mluvíš, Izraeli, takto: Má cesta je Hospodinu skryta, můj Bůh přehlíží mé právo!… Copak nevíš? Copak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, Stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený. Jeho rozumnost vystihnout nelze. On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému.“ /Izajáš 40, 27-29/. – A to je důležité! I nás se Bůh ptá, když klesáme na mysli: „Copak nevíš?… Copak jsi neslyšel? Což si už nevzpomínáš? Mysli. Mysli a rozpomeň se.“ 

Jistě, není to tak jednoduché. Nic v duchovním světě se neděje automaticky! Mluvíme o hlubokých vnitřních zápasech… Příklad žalmisty je velmi výstižný. Žalmista volá: „Pane, rozpomeň se na své slitování, na své milosrdenství“ a volá tak s vědomím vlastních chyb a vin. Říká Bohu: „Nepřipomínej si hříchy mého mládí, moje nevěrnosti!“ A také říká: „Pro své jméno, Hospodine, odpusť mi mou nepravost, je velká“… Vidíme, že žalmista nejenom žadoní a naříká. Ne. On se staví před Boží tvář jako před tvář Soudce. Přiznává svoji vinu a neutíká před ní. Ale přichází a vyznává s nadějí. Rozumí všemu jediným možným správným způsobem: Pokud může být otevřená nová cesta, tak tu cestu otvírá jenom Hospodin. A to Pán Bůh dělá právě svým slitováním.

Rozpomeň se, Hospodine, reminiscere Domine!… To je volání pro nynější postní dobu. A také platí – a na to nelze nemyslet – že to je volání i pro nynější těžkou a nebezpečnou dobu. Válka je za dveřmi a z Putina jde strach. Jde z něj strach, protože je z našeho pohledu a podle způsobu našeho uvažování, nevypočitatelný…Ještě nedávno jsme si říkali, že prostě Ukrajinu napadnout nemůže. A vidíte. Stalo se… Dnes si říkáme, že si jaderné zbraně použít nedovolí… Jen aby. – Náš prezident prohlásil, že Putin je šílenec. Asi není šílenec. Má jen jinou šachovnici před sebou, než vidíme my a všichni západní politici, a dělá tahy, které vypadají dobře jen na jeho plátně. Tragédie je v tom, že na základě těch jeho rozhodnutí umírají lidé, umírají tisíce nevinných obětí. – A z toho jde právě ten strach, že nevíme, co udělá.

Každý se bojíme jinak. Někdo pociťuje jenom jakýsi temný chlad v žaludku. Druhý nebo druhá pláče. Další osoba třeba slzu neuroní, ale stres jí mění barvu obličeje a vidíte úzkost v očích. Co teď? 

Viděli jsme v televizi, jak se starší žena křižuje a spolu s modlitbami přivolává šéfovi Kremlu smrt. A není sama. Někteří ale naopak zase říkají: „Putin je dobrý křesťan“…Je mnoho veřejně činných osob, i mnoho duchovních, kteří mluví o tom, že Putin představuje zlo. A zlu, které rozsévá smrt a utrpení, se má bránit. Má být zastaveno!…Jenže jak?

V běsnění 2. světové války vznikaly skupiny připravující atentát na Hitlera. Do jedné ze skupin se zapojil i německý farář a teolog Dietrich Bonhoeffer. Skupina byla odhalena a Bonhoeffer byl popraven… – Co se děje v zákulisí dnešní politiky, nevíme. Ale strach trvá. – Co máme jako křesťané dělat? Pušky asi nevezmeme a do zákopů nevyrazíme. Ale můžeme jako ta kananejská žena volat: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův!“- Toto její volání z textu u Matouše koresponduje s názvem pro tuto neděli „Reminiscere, Domine.“ Svým rozhodným odmítnutím Ježíšova odklonu od pohanů a příkladem ze soužití lidí a štěňat jakoby říkala: „Což by mohl Mesiáš zapomenout na Boží milosrdenství?“

Ve vážných a někdy až vypjatých obdobích se učíme znovu modlit. Učíme se znovu duchovně zápasit. Neříkáme jen jako ta starší paní z Ukrajiny: „Ať chcípne“…Vedeme svůj boj dál, proti zlu jako takovému. Tak nám to silně připomíná ap. Pavel: „Vedeme svůj boj proti neviditelným silám zla“. /Efezským 5./ 

Základní otázkou je, když se obracíme k Bohu a modlíme se, co chceme, za co se modlíme? Jde o Putina? O pomstu proti němu? A když by byly pomstěny ty tisíce obětí, bude tím nastolen mír?… Za co se modlíme? – Umíme na to odpovědět? Kananejka to věděla jasně: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nade mnou. Má dcera je zle posedlá“… Vidíme, že i tato matka zápasí proti silám zlým, proti démonským mocnostem. – A to je podle apoštola Pavla i náš boj. Když se ubližuje, zabíjí, když se vrší utrpení, tak to nemůže pocházet od dobrého Boha, ale je to jenom od toho zlého. Když se střílí do lidí, včetně matek a dětí, když padají bomby na školy, porodnice a nemocnice, tak je u díla ďábel, ten „vrah a lhář a otec lži“. /Jan 8,44/.

A z toho musíme vycházet, když se ptáme, za co se modlit a jak se modlit. I náš zápas je boj proti tomu neviditelnému zlému! I my voláme jako ten žalmista: „Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství“. Rozpomeň se a pomáhej zastavit řádění smrti!… A v analogií s nešťastnou matkou prosíme: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův, někdo tam na východě je zle posedlý!“… Pane, pomoz!…

Situace na Ukrajině a kolem Ukrajiny je velmi vážná a nebezpečná. Mnoho lidí obchází strach. Mnozí trpí a umírají. Evropané jsou solidární s lidmi zasaženými válkou. Lidé se dávají dohromady. Dávají dohromady své hlavy, své ruce i materiální prostředky. Snad se nám podaří dát dohromady i naše modlitby a prosby. 

Možná se stane zázrak a šéf Kremlu se jednou obrátí ke Kristu a třeba i on řekne podobné „Reminiscere, Domine“ – jako ten lotr na kříži: „Vzpomeň si na mne, Pane, až budeš ve svém království.“… Kdyby se to stalo, byl by to zázrak. /Otázkou ale je: Kdyby se ten zázrak skutečně stal, zda bychom to uměli přijmout, zda bychom Putinovi záchranu před věčným zahynutím přáli…/

Takový zázrak ovšem nemůžeme předvídat a už vůbec ne nějak lehce očekávat. Avšak smíme jednu věc. Smíme prosit, aby se Pán Bůh rozpomenul na své slitování, na svá mnohá milosrdenství, a pomáhal zastavit zlo. Tak prosit nejenom smíme, ale také máme. Pane, smiluj se! Amen.

 

Slovo poslání: Ř 8, 34-39