První čtení: Gn 6,5-22

Základ kázání: Mt 24,36-42

 

(Kazatel: Marian Šusták)

 

Malé děti se v určitém věku ptají na všechno tou strašidelnou otázkou: A proč? Někdy se tak ptají i dospělí, ale u těch máme šanci, že se ten řetěz nekonečných dotazů někde zadrhne. U těch malých rozumbradů je to horší.

Zkuste jim vyprávět o potopě. Řekneme, že jednou byla velká potopa. Samozřejmě ozve se: A proč? Proč? No, Pán Bůh tak rozhodl, protože na světě se rozmohlo zlo. A proč? Proč… V Bibli čteme, že na světě zavládla porušenost, lidé přestali dodržovat a respektovat Boží řády – ta dobrá pravidla pro život. A proč to vlastně dělali? Proč opouštěli ty dobré pořádky, to přesně nevíme. Jenom čteme, že se rozmohla na zemi zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce byl v každé chvíli jen zlý. A proč byl člověk najednou zlý? Když řekneme, že Bůh dal lidem svobodnou vůli a že vždy měli, stejně jako i dnes mají, na výběr, jak budou jednat, tak samozřejmě se zase náš malý filosof zeptá: A proč ten Pán Bůh dal lidem tu svobodnou vůli? A když bude trochu starší, tak dodá: Vždyť mohl už předem dobře vědět, že to lidi bude svádět ke špatným věcem.

Jenže teď už jsme se svými možnostmi v koncích. Proč to Bůh dal, proč Bůh nechtěl mít lidi jenom jako poslušné stroje, ale živé myslící a zodpovědné bytosti? To už je otázka ne pro nás, ale spíš pro samotného Boha Stvořitele. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, což samo v sobě obsahuje, že lidé mohli a můžou poznávat Boží vůli. Že mohou právě rozlišovat dobré od špatného.

Bůh všechno stvořil jako dobré. V Bibli vždycky po každém kroku stvoření máme napsáno: I viděl Bůh, že to bylo dobré – že to, co stvořil, bylo dobré. Jenže člověk zkazil svoji cestu. A když ta zkaženost dostoupila vrcholu, litoval Bůh, že učinil člověka na zemi a trápil se ve svém srdci. Tato slova nás překvapí. Bůh litoval a trápil se ve svém srdci… Takové pocity máme my lidé. Může i Pán Bůh prožívat věci podobně jako my, lidé? To také není lehká otázka. Ale když čteme, že někdy Bůh vzplane hněvem, anebo obráceně, že v nebi je radost například nad hříšníkem, který činí pokání, tak musíme připustit, že Pána Boha se některé věci dotýkají. Že Bůh není netečný a necitlivý jako cizí galaxie někde daleko od nás. Ne, On je s námi, s námi lidmi, a chce být s námi. Proto nás stvořil právě ke svému obrazu – v určitém smyslu podle sebe samého, abychom mohli tvořit vztah. Abychom byli ve vztahu, On s námi a my s Ním.

Pokud přemýšlíme o vztahu, tak si ale musíme uvědomit, že vztah je, dá se říct, křehká věc. Když někdo někoho strašně zklame a zraní, stává se, že vztah se rozbije. A někdy i tak moc, do takové míry, že už ten zničený vztah nelze obnovit… – Tak to je mezi lidmi.

Jak ovšem vidíme, podobně silné zklamání zasáhlo teď i Pána Boha. Čteme, že litoval, že učinil člověka na Zemi a trápil se ve svém srdci. Jinými slovy Pán Bůh už nedokázal snášet to zlo, které z lidské mysli a z lidského srdce neustále vycházelo. A prohlásil, volně řečeno: A dost! Už nechci, už nemůžu dál snášet takovou hrůzu!…

Od jednání, které neustále směřuje proti naší vůli a naším možnostem, se nakonec toužíme oddělit. Tak nějak to teď bylo u Boha. Jenže Bůh se nejenom sám odděluje. Bůh také vidí, že zlo se rozmohlo všude po zemi a rozhodl se zlu učinit konec – zlo spláchnout z povrchu země. Tak je to v 7,6. Z povrchu země člověka setřu. Toho člověka, kterého jsem stvořil, člověka i zvířata, plazy a nebeské ptactvo. Neboť lituji, že jsem je stvořil. Setřu je, jako se stírá špína z auta a nebo z podlahy.

Je to hrozná představa. Je to docela hrozné Boží rozhodnutí. Když to Pán Bůh udělá, co zůstane na zemi? Bude to konec světa? Že by Bůh skutečně byl takový, že by chtěl všechno zahubit? Máme se bát? Máme se bát Božího planoucího hněvu?

Ale jistě. Máme se bát. Máme mít respekt před Bohem! – Ale v souvislosti s potopou čteme nejenom o Božím zklamání a Jeho hněvu. Je tady zapsáno i něco, co nám dává naději. Čteme: Ale Noe našel u Boha milost… – A tu se i my zeptáme: Proč Noe? V čem byl Noe lepší než jiní lidé? Bible o něm říká, že Noe byl spravedlivý, bez úhony a chodil s Bohem… Spravedlivý, bezúhonný a chodil s Bohem. – Co to znamená? To byl asi svatý muž!… Mohlo by se zdát, že už byl téměř svatý, ale přece jen tak úplně dokonalý nebyl. Později o něm Bible vypravuje, že se opil a, řekli bychom, dělal ostudu. Ale svatý-nesvatý. Důležité je, že když chtěl Bůh ukončit tu vládu zla, že Noeho zahubit nechtěl.

Avšak Pán Bůh nemyslel jenom na Noeho a jeho a jeho rodinu. Bůh nechtěl ani zničit život jako takový. – Bůh dílo rukou svých neopouští. Dobře to vidíme i v této situaci. Noe dostal pokyn, aby vybudoval velký koráb, archu. A do ní aby vzal svoji rodinu, ženu, syny a jejich manželky. A také zvířata a plazy a ptáky – z každého druhů pár, samce a samici. Aby se zachovali při životu, je psáno. Ne, Bůh nehodlal udělat takzvaný konec světa. Zatím ještě ne. Chtěl jenom svět a život uzdravit, vlastně zachránit. Boží hněv byl obrovský, ale ten Jeho hněv a Jeho soud má vždy jeden jediný cíl. Přivést ke změně a novým začátkům.

A jak to bylo dál? Jak to máme v Bibli? Většina z vás to zná. Noe vybudoval obrovskou loď a přišla potopa. Lilo jako z konve 40 dní a vody zaplavily celý svět. Voda pohřbila vše. Zachránili se jen Noe a jeho rodina a ta zvířata, která Noe naložil… – A tu se někdo hlásí s malou otázkou. Kdybychom našeho rozumbradu vyvolali, tak by řekl: A co ryby? Proč nebyly v korábu? A když na ně zapomněli, tak ty ryby voda také pohřbila? Ryby se také utopily? …

Kdybych byl učitel, tak bych teď řekl: Pepíčku, tady máš 5 korun a běž si koupit zmrzlinu. A už nezlob!…/ Anebo raději bych to neřekl. To by na zmrzku chtěli všichni a bylo by rázem po hodině náboženství./

No ale ta otázka, jak to bylo s rybami, vůbec není hloupá. Ta nám totiž odhaluje jednu důležitou věc. Že celý příběh o potopě je veliký obraz, který nám má něco říci. A ne přesně popsat průběh katastrofy. Je to obraz o Bohu a o lidech. O Bohu jako o tom, kdo dává život a život ochraňuje. A o lidech jako o takových, kteří život včetně sebe ohrožují.

Sice se vždy najdou jedinci, kteří naslouchají Božímu hlasu a jednají podle toho, jak je Bůh vede. Ale otázka je: Dá někdo na jejich varování?… Noe stavěl loď a byl jistě za blázna. Všude sucho a on, mišuge, buduje loď 150 m dlouhou! Všichni si nejspíš ťukají na čelo. A žijí si tak, jako by Boha nebylo, i nadále. Žijí si se zlem spříznění a s násilím spokojení… – Jeremjáš, další velká postava. Varoval lidi, ohlašoval trest, zničení Jeruzaléma, a byl nejenom za blázna, ale za nepřítele celého Božího lidu. Byl zrádce a padouch… – Ježíš. Ježíš volal: Čiňte pokání, království Boží se přiblížilo! A také dodával: A nebudete-li činit pokání, všichni též zahynete! Tak Ježíš učil a kázal. A kdo ho poslouchal? Jenom pár nul, pár obyčejných, nedůležitých lidí z té nejnižší vrstvy společnosti…

I dnes zaznívají prorocké hlasy. Různí klimatologové a mnozí přírodovědci bijí na poplach. A kdo je poslouchá? Pouze nějaká Gréta. A i tu mají všichni za cvoka… A ani nejznámější ochránce přírody, Attenborough, sir David Attenborough, není brán vážně. Lesy ubývají strašným tempem, živočišné druhy vymírají jeden za druhým, ledovce tají. A dělá někdo něco proti tomu? Každý si hledí svého kšeftu a mizerného štěstíčka. – Jak to vše může dopadnout? Bůh život chrání, a náš dnešní lidský rod dělá všechno proto, aby život zničil.

V Bibli máme napsáno, že na konci celé události, myslíme potopu, když vody opadly, Bůh učinil s Noem smlouvu a zaslíbil, že už nikdy další potopu na zemi nesešle. A jako znamení rozsvítil na obloze duhu. Hele, duha, říkáme, když je po dešti a venku je vzduch svěží a louže začínají vysychat. – Taková duha, to je opravdu krása!… Ale vedle ní dává Bůh i jiné znamení. Aniž bychom zapomínali na roli Spasitele – jmenuje se Ježíš a Jeho slovo. A ten Ježíš říká: Jako bylo za dnů Noe, tehdy lidi jedli, pili, ženili a vdávaly se a nikdo Pána Boha neposlouchal! Tak je tomu i za časů Ježíše. Jedí, pijí, vdávají a žení se, pracuji, starají se. Ale žijí jakoby Boha nepotřebovali, jakoby Pána Boha vůbec nebylo. Ježíš to vidí. A také jisté prožívá úzkost a zklamání. Proto se na jednom místě ptá: Ale když přijde Syn člověka, najde víru na zemi?

A my se v souladu s touto otázkou také možná jako ten Pepíček ptáme: Když Ježíš přijde podruhé, co najde? Když přijde Syn člověka, najde vůbec na zemi život?

Duha ještě svítí. Ještě je naděje. Amen.