První čtení: Sk 16, 25-34

Základ kázání: Ž 98

 

V Bibli opakovaně čteme o důležitosti skutečností, které dnešní společnost myslím není zvyklá zdaleka tolik propagovat a prosazovat, považovat je za zvlášť prvořadé či nezbytné. Zrovna minulou neděli jsme takhle přemýšleli o vděčnosti. Vděčnost za dobré Boží dary i za jeho pomoc je klíčová odezva vůči Pánu Bohu i klíčový postoj ke světu, proměňující lidský život opravdu do hloubky… Ale nejsme dnes asi automaticky zvyklí na to, že by se taková vděčnost vyzdvihovala stejně důrazně jako třeba bezinfekčnost (nic proti ní) nebo nový módní trend. Podobně je to se spoustou dalších oblastí života spojených s kristovskou vírou, nadějí a láskou. Podobné je to leckdy i s vírou, nadějí a láskou samotnou. A podobné je to koneckonců i se zpěvem. Od začátku až do konce protkávají Bibli různé písňové inspirace a různá pozvání ke zpěvu, včetně výslovných výzev: „Zpívejte“, včetně té naší dnešní výzvy: „Zpívejte Hospodinu píseň novou“, která se také na různých místech Bible víckrát opakuje. Čteme též leccos o zpěvu napříč dějinami Božího lidu, a můžeme si přímo nalistovat třeba písně Mojžíšovy, anebo píseň Debořinu a Barákovu, oslavující vítězné Hospodinovy činy, a také různé písně, které se zpívaly anonymně napříč Božím lidem. Můžeme nalistovat i celý prapůvodní zpěvník Žalmů, žalozpěvy i chvály, písně děkovné i kajícné, písně vhodné pro rozmanité příležitosti a zahrnující nejrůznější polohy života, včetně těch nejšťastnějších i těch nejbezvýchodnějších. V Novém zákoně pak najdeme třeba proslulý chvalozpěv těhotné Marie, chvály nebeských zástupů po Ježíšově narození, ale i vize sborových zpěvů té nové písně, kterou si budou zpívat vykoupení a vyvolení všech ras a národů v Božím království na konci věků a navěky.

„Zpívejte Hospodinu píseň novou“ k nám ovšem doléhá už tady a teď, v tomto věku. A nejspíš není na škodu si ta slova připomenout právě u příležitosti slavnostního uvedení nového zpěvníku…

Proč vlastně píseň novou? V čem novou? A proč ji máme zpívat zrovna my?

Novost té písně se bezpochyby odvíjí již od toho, že Hospodin tvoří všechno nové. Už první slova: „Budiž světlo“, už stvoření světa a stvoření prvních lidí vnímáme jako Boží revoluční počiny. A dál a dál slyšíme o Hospodinově díle jako o řetězci příběhů plných zvratů a překvapení, v nichž není o dosud nevídaná rozuzlení nouze, u nichž se člověk nenudí, a které směřují k dalším a dalším katarzím, pointám, obratům a spásným vyústěním v momentech, kdy už nebylo nikomu do zpěvu. Čteme o záchraně Noeho rodiny i zvířecích druhů v období potopy. (Což dobře koresponduje s tím, že i podle slov dnešního čtení – Žalmu 98. se k chvalozpěvu oslavujícímu Boží spásné činy připojují nejen všechny národy, ale i celé stvoření… Celého stvoření se to týká.) Dále čteme o vyvedení Božího lidu z tyranie Egyptského otroctví. A po dlouhých krizích zase o vysvobození z vyhnanství babylonského. Slyšíme o příchodu našeho Pána Ježíše Krista, v němž se Boží vláda nad světem prosazovala ovšem úplně novými způsoby, jak naznačily už andělské chvalozpěvy, když oslavovaly zrození tohoto Pána celého vesmíru velmi netradičně v jeslích pro dobytek. Slyšíme o Kristově vzkříšení, úplně nečekaném vyústění jeho potupné smrti na kříži. Slyšíme o jedinečných dobrodružstvích první církve, která se rozrůstala i přes velkou nepřízeň. A čteme také, že i my se v důvěře stáváme součástí nového stvoření v Kristu. A spojujeme se v něm navzájem jako nová rodina, která je základem nové společnosti a předzvěstí nového světa. Náš Bůh tedy není žádná stojatá voda ani unavený kolovrátek. Je Bohem podivuhodných proměn.

Přímo v tom Žalmu 98., který jsme slyšeli jako dnešní hlavní čtení, zní výzva ke zpěvu nové písně konkrétně, protože Hospodin učinil podivuhodné věci, protože mocně zvítězil, protože dal poznat svou spásu, svou spravedlnost, protože se rozpomenul na své milosrdenství a na svou věrnost. Takhle se Hospodin projevil v dějinách Božího lidu nesčetněkrát… Vzpomenete si i vy sami na nějaké podobné zkušenosti, které jsou vám obzvlášť drahé? Všude, kde ve svých životech rozpoznáváme podivuhodné věci, všude, kde rozpoznáváme, vítězství nad zlem a záchranu od různých špatností, všude, kde vnímáme, že se ke slovu dostává spravedlnost a naše záležitosti se dávají do pořádku, všude, kde prožíváme Boží milosrdenství a věrnost a samozřejmě také vzájemné milosrdenství z toho Božího pramenící, všude tam se nám dostává dobrých důvodů k oslavě.

„Zpívejte Hospodinu píseň novou“ Jsme pozváni – ke zpěvu, který je odezvou na nové a nové spásné Boží skutky. Ale novost té písně nemusí spočívat jen v tom, že by vypovídala výhradně o nejžhavějších novinkách. Novost té písně spočívá dozajista i v tom, že nám zní pořád aktuálně, třeba i přes propast staletí, že síla její výpovědi se stále obnovuje, že taková píseň se jen tak neohraje. Pokud má věčný smysl, tak nemusí být nijak zvlášť moderní, aby byla nová. Oproti tomu i mnohé písničky, které dnes znějí na vrcholu hitparád, mohou už nazítří zastarat. Ale s tou písničkou, které sám Boží Duch dodává svůj dech, je to jako s tou vodou, kterou Ježíš podle Janova evangelia proměnil ve víno na svatbě v Káni Galilejské. Tehdy, když všichni čekali maximálně už jenom víno druhé kategorie, on uchoval to nejlepší pro danou chvíli. Síla písně, která se vůbec nemusí dostat mezi hity posledního týdne, a přesto může být stále svěží a aktuální, neohraná či znovu oživená – taková síla se myslím projevuje i v našem novém Evangelickém zpěvníku, protože nejedena nová píseň v něm je třeba pět set let stará, a přesto nás mile překvapí melodií, kterou jsme ještě neslyšeli, v minulých zpěvnících jsme ji neměli a která se nám bohudíky ani tak snadno neoposlouchá, natožpak neozpívá. Ten princip koneckonců platí už pro samotné biblické Žalmy – v průběhu staletí prošly už bezpočtem různých zhudebnění, přebásnění a úprav, a přesto neztrácejí nic na své inspirativnosti ani pro současné či pro budoucí skladatele.

„Zpívejte Hospodinu píseň novou“, oslavující nové a nové Boží skutky, obnovovanou, stále aktuální, neozpívanou, neohranou. To všechno se dá říct.

Ale v některých okamžicích Bible svědčí o písni v ještě silnějším smyslu. O písni jako o přímém projevu Hospodinova působení. „Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou.“ Podobné věty se také v Bibli víckrát opakují. Slovo se stalo tělem. A stále se může stát i zpěvem našich hlasivek. A taková nová píseň není už jen pouhou odpovědí na předcházející Boží skutky, ale přímo ona sama se stává zbrusu novým projevem spásné Boží působnosti. Ta písnička sama je aktem Boží záchrany. V tomto Duchu jsme slyšeli první čtení o zpěvu Pavla a Silase, který spolu s jejich modlitbami zazněl tak mocně, že přiměl i ty nejotrlejší spoluvězně naslouchat a že se po něm celé vězení otřáslo v základech a všichni do jednoho prožili podivuhodné vysvobození.

Zpívejme tedy Hospodinu písně nové! Včetně těch starých známých, jež stále znovu stojí za pozornost. Zpívejme z plných plic! Má to smysl. A má to své nenahraditelné místo ve světě, v němž jsme přizváni k Božím proměnám a divům. 

 

Slovo poslání: Ko 3, 12-17