První čtení: Gn 3,1–15

Základ kázání: Ř 5, 15

 

(Kazatel: Marian Šusták)

 

Milí sestry a bratři, v tomto postním období jsme dnes začali zvláštním příběhem. Není to příběh o velkém hrdinském pádu. Není to epos. Je to vlastně velmi obyčejný rozhovor. Had se ptá. Žena odpovídá. Muž stojí vedle a mlčí. A svět se rozpadá.

V Genesis 3,1–19 nejde jen o jablko – mimochodem, text nikde neříká, že to bylo jablko. To je až pozdější práce malířů. Jde o důvěru. O otázku: „Opravdu Bůh řekl?“ To je první věta pokušitele. Ne útok, ale pochybnost. Ne zákaz, ale relativizace.

Had je v textu označen jako „nejchytřejší ze všech polních zvířat“. V hebrejštině je tam jemná slovní hříčka – člověk byl „nahý“ (arummím) a had je „chytrý“ (arum). Nahota a vychytralost stojí proti sobě. Člověk je otevřený, průhledný. Had je (všemi mastmi) mazaný. A my víme, kdo v debatách většinou vítězí.

Pokušení není o tom, že bychom chtěli být horší. Je o tom, že chceme být víc. „Budete jako Bůh.“ To nezní špatně. Ambice. Růst. Rozvoj osobnosti. Seberealizace. Had by dnes měl vlastní internetové vysílání (podcast).

Člověk sahá po plodu – a najednou se mu otevřou oči. Ale ne tak, jak čekal. Nevidí Boha. Vidí vlastní nahotu. Vidí strach. Vidí ohrožení. Hřích vždycky slibuje rozšíření, ale přináší zúžení. Místo širšího horizontu přichází fíkový list.

A fíkový list je možná nejstarší náboženský symbol lidstva. Snaha zakrýt to, co je ve mně rozbité. Snaha udělat si vlastní spravedlnost. Zakrýt stud morálkou, aktivismem, duchovní výkonností. Fíkové listí má jednu nevýhodu – usychá.

A pak přichází Bůh. A jeho první slovo po pádu není soud. Je to otázka: „Kde jsi?“ (Gn 3,9). To je snad nejdojemnější otázka Bible. Ne: „Cos to provedl?“ Ale: „Kde jsi?“ Bůh nehledá informaci. Hledá člověka.

Postní doba začíná touto otázkou. Kde jsi, člověče? Kde jsi ve vztazích? Kde jsi v důvěře? Kde jsi přede mnou?

Adam odpovídá klasicky: „Žena, kterou jsi mi dal…“ Eva odpovídá: „Had mě podvedl…“ Přehazování viny je druhý nejstarší lidský sport. A přesto – uprostřed soudu zazní naděje. Bůh říká hadovi: „Nepřátelství položím mezi tebe a ženu, mezi símě tvé a símě její; ono ti rozdrtí hlavu…“ (Gn 3,15). Tomuto verši se říká protoevangelium – první evangelium.

Ještě jsme neodešli z ráje a už zaznívá zaslíbení. Ještě stojíme mezi stromy a už se mluví o vítězství. Bůh neříká: „Tak teď si poraďte.“ Říká: „Jednou přijde potomek, který hadovi rozdrtí hlavu.“

List Římanům 5,12–21 mluví o druhém Adamovi. Kde první Adam selhal u stromu, druhý Adam obstál na dřevě kříže. První vztáhl ruku po zakázaném plodu, druhý vztáhl ruce, aby byl přibit.

Vyhnání z ráje není konec příběhu. Je to začátek cesty. Člověk odchází s bolestí, prací, potem a smrtí. Ale odchází také s příslibem.

Zajímavé je, že Bůh před vyhnáním oblékne člověka do kožených suknic (Gn 3,21). To znamená, že někdo zemřel, aby stud byl zakryt. Už tady se objevuje motiv oběti. Člověk si šil fíkové listí sám. Bůh dává trvalejší řešení.

Postní doba je čas, kdy si přiznáme, že fíkové listí nestačí. Že náš vlastní výkon nás do ráje nevrátí. Že hadí hlas v nás je někdy až příliš moderní.

A přesto – Kristus přichází právě do vyhnaného světa.

Na kříži visí vedle něj zločinec. A ten říká: „Ježíši, pamatuj na mne…“ (Lk 23,42). A Ježíš odpovídá: „Dnes budeš se mnou v ráji.“ (Lk 23,43). Ráj se znovu otevírá. Ne zásluhou, ale milostí.

Ten, kdo byl vyhnán z Edenu, je pozván zpět skrze Krista. Ne do zahrady plné lákavých stromů, ale do vztahu.

A poslední kapitoly Bible končí stromem života (Zj 2,7; 22,2). Co bylo ztraceno, je darováno. Ale už ne jako samozřejmost. Jako milost… Možná bychom mohli říct, že hřích je pokus být jako Bůh bez Boha. A evangelium je nabídka být s Bohem bez předstírání.

Napadne vás, co je na tom textu nejvíc odvážné? – Že Bůh zůstává věrný i po našem odchodu. My se schováváme. On hledá. My obviňujeme. On zaslibuje. My jsme vyhnáni. On přichází za námi.

Postní doba není jen o smutku nad pádem. Je o návratu důvěry. O tom znovu slyšet to Boží: „Kde jsi?“ – A to ne jako výslech, ale jako volání lásky.

A možná si letos vezmeme jeden malý půst: půst od hadího hlasu. Půst od neustálé pochybnosti, že Bůh něco zadržuje. Půst od snahy být vlastními zachránci.

Evangelium začalo už v ráji a pokračovalo na Golgotě. A končí stromem života.

A mezi tím je náš život. Vyhnaný – a přece nesený nadějí. Amen.